E-mail,který jsem odeslal 15.9.2007 feministické organizaci KOORDONA jako reakci na jejich názor o Syndromu zavrženého rodiče.
Vážené dámy,nedávno jsem si přečetl na Vašich stránkách pojednání od Mgr.Branislavy Vargové o Syndromu zavrženého rodiče a jelikož s tímto mám velmi bohaté zkušenosti ( jsem podruhé ženatý ),tak musím reagovat.Předně je Vám velmi proti vůli už jen název onoho Syndromu - zavržení.Vámi navrhovaný název ,,odcizení,, je velmi nepřesný a především zavádějící. Pravdu máte v tom,že ,,odcizení,, probíhá oboustranně ( tak,jako jsme si odcizeni my,pisatelé ),jenže v případech rozvodu rodičů ono ,,odcizení,, neprobíhá,protože to není oboustranné.Probíhá právě ono ,,zavržení,, ,kdy je dítě manipulováno do nepřátelského postoje vůči druhému rodiči,ačkoli onen druhý rodič zájem o dítě má - čili to není oboustranné.Dále máte pravdu v tom,že v České republice není ,,Syndrom zavrženého rodiče,, přijat v klasifikaci nemocí,ovšem v zahraničí přijat je a tak se různé feministické organizace o jeho vymazání velmi snaží.Opět máte pravdu v tom,že v České republice dosud neproběhl reprezentativní výzkum ohledně ,,Syndromu zavrženého rodiče,, ,ovšem je otázka,proč tomu tak je - já se domnívám,že je to záměr,aby různé feministické skupiny mohli o tomto spekulovat a hájit jen své zájmy. Jenže v zahraničí onen reprezentativní výzkum proběhl ( a ne jednou ),jsou z toho jakési závěry ( ze kterých čerpá nejen PHDr.Bakalář ) a není žádný rozumný důvod předpokládat,že v ČR by tyto výzkumy dopadly jinak - nejsme jiní.Co se týče Vašich odkazů na knihu (( PHDr.Bakalář-Průvodce otcovstvím,aneb bez otce se nedá (dobře) žít. )) ,tak ihned druhý odkaz je lživý - nikde tam není napsána věta ,,Musí to být ale žena obviňující muže-opačně to neplatí.,, .Chtěla jste hned na začátku navodit ,,správnou,, atmosféru,aby bylo jasno,co si máme myslet?Co se týče dalších odkazů,tak je velká škoda,že jste ony Vámi doporučované odkazy nedopsala celé.To je totiž velký rozdíl,když někdo něco tvrdí a Vy z toho vytrhnete větu a zbytkem se nezabýváte?! To potom ztrácí význam a o to Vám šlo?Jinak nám Vaše odkazy a vysvětlivky vnucují jen a pouze jedinou myšlenku - všichni tátové,kteří se po rozvodu chtějí o své děti starat,jsou násilníci a tím,že chtějí i střídavou péči,to jen dokazují. Zajímavé.Jak tedy vysvětlíte strach dětí,které svého otce vůbec neviděli,nebo které svého otce viděli naposledy ve svých několika měsících? Anebo jsem násilník,když vyžaduji zhasnout při odchodu z místnosti? Nebo jsem násilník,když vyžaduji zavřít vodu po umytí rukou? Nebo jsem násilník,když požaduji zavřít ledničku po vyndánípotravin? Nebo jsem přímo tyran,když požaduji po dítěti,aby se učilo? Atd....... Ono je totiž velmi lákavé svést vše na tzv.Domácí násilí,vždyť dle feministické teorie je každý muž násilný,jen se liší v intenzitě.Není od věci připomenout si něco za statistik - 90% tzv. Domácího násilí se páchá právě v době rozvodu,což přímo svádí k otázce,proč právě v tomto období? Není to náhodou tím,že právě oním tzv.Domácím násilím si ženy vyrábí alibi pro svá jednání a tvrzení? A proč by to nedělaly,když soudy v případech tvrzení žen nepotřebují důkazy,kdežto muž pro svá tvrzení důkazy potřebuje? Dám Vám reálný příklad - mé rozvodové jednání u Okresního soudu v Sokolově bylo pod zn.13P220/96 a jeden z rozsudků byl podložen mimo jiné tvrzením mé nezletilé ( ?!?! ) dcery – cituji z odůvodnění rozsudku ,,Z výpovědi nezletilé má soud za prokázané.,, A zde se dostáváme k onomu důvodu,proč se děti popouzejí a kdo z toho má prospěch - jelikož soudům stačí výpovědi dětí,tak se děti zmanipulují do výpovědí o svých otcích,čímž se z nich rázem udělají násilníci,z čehož plyne tzv.vhodnost výchovného prostředí.A kdo je v těchto případech vhodnější? Opět nám statistiky ukazují,že jsou to v 90% matky. Zajímavé.Mne to připomíná padesátá léta,kdy k odsouzení stačilo přiznání podezřelého,což logicky vedlo jen k tomu,že ono přiznání se z podezřelého nějak dostalo.Není třeba připomínat jak!!! Nedávné případy nám ukazují,jak si státní orgány představují výchovu dětí - matkou týraní bratři Ondřej a Jakub jsou stále umístěni v ústavu,ačkoli by je mohl vychovávat jejich otec, který s oním týráním nemá nic společného!!! To je ono Vámi připomínané institucionální týrání dětí!Aby nedošlo k omylu! Uznávám,že skuteční násilní muži existují.Jen by bylo třeba v ČR provést i Vám chybějící reprezentativní výzkum,aby bylo Vám i mne jasné,kde se tito násilníci berou,kde a jak vyrůstali a co je k takovému jednání vede. Samozřejmě v zahraničí se tyto výzkumy prováděly a byly z toho dostijednoznačné závěry - ovšem různým feministickým skupinám se tyto závěry nějak nehodí a tak se je snaží všelijak zpochybňovat. Např. se prokázalo,že drtivá většina násilníků pochází z neúplné rodiny, jinak řečeno vyrůstali bez otce.Taktéž se prokázalo,že nepřítomnost otce ve výchově má negativní vliv i na dcery. Vše na www.ancpr.org .Co se týče tzv.dohody o výchově dětí,jste ve svých myšlenkách opět poněkud vedle.Co vede ženu k dohodě o výchově dětí s otcem oněch dětí,když soudy v případě střídavé výchovy nesmyslně trvají na jakési shodě rodičů a když se rodiče nedohodnou,tak dítě svěří v 90% do výhradní péče matky? O čem by se měla dohadovat,když výsledek je předem znám? Co se týká dalšího styku otce se svými dětmi po rozvodu,je zapotřebí výchovný vliv otce téměř eliminovat,neboť za rozvod a za zpackaný život přece může pouze on,a tak je dítětem ze strany výhradního vychovatele ( z 90% matky ) manipulováno proti otci a pro jistotu se k tomu přidá něco z tzv.Domácího násilí.A kdyby ani toto nestačilo,tak se otce snaží zničí ekonomicky - velmi navýší výživné,což soudy opět rády akceptují. Mimochodem,takto přesně postupovala má bývalá manželka a nyní si s dcerou jezdí každý rok na dovolenou k moři,kdežto já s novou rodinou žijeme od výplaty k výplatě.Takto si státní orgány představují výchovu dětí a rovnoprávnost? Ano,máte pravdu,takto děti vnímají,že prostřednictvím lži,moci a psychického násilí lze dosáhnout téměř všeho. Ona totiž feministická ideologie,tak,jako každá jiná ideologie,straní pouze určité části obyvatel a zákonitě jsou důsledky této ideologie velmi tristní - devastace rodinných vztahů,nárůst násilí všeho druhu a patologické závislosti všeho druhu.Skutečně Vás,a ostatní zastánce feministické ideologie, zajímají důsledky tohoto smýšlení,nebo se cítíte být neomylná,jako se cítí být neomylné mnohé ženy,a své kritiky byste nejraději,jak vám to mnohé feministky doporučují, namlely do karbanátků?
