Mé připomínky a návrhy k nově připravovanému Občanskému zákoníku.

Návrh nového Občanského zákoníku je nám předkládán jako ,,potřebný,mnohé řešící a moderní,,.              Po prostudování jsem zjistil,že občanům státní aparát ,,maže med kolem pusy,,. A proto jsem VLÁDĚ zaslal níže sepsaný text a také jej zašlu všem poslancům a poslankyním.

Vážení,

v brzké době budete projednávat návrh nového Občanského zákoníku,který je všem předkládán jako ,,moderní,potřebný a mnohé řešící,, . Bohužel opak je mnohdy pravdou. 

Jelikož mne není jedno,jak možná bude vypadat budoucí Občanský zákoník, který bude určující pro jednání státních úřadů,zasílám Vám mé návrhy a změny.

Mé návrhy jsou vedeny snahou o skutečné zrovnoprávnění všech občanů,

nedotknutelností majetku a nedotknutelností života. 

Změnil jsem jen ty části navrhovaného Občanského zákoníku,kterým jako podruhé ženatý muž,který má tři děti,velmi dobře rozumím.

Ve smyslu výše popsaných a vysvětlených změn v navrhovaném Občanském zákoníku je pro budoucnost společnosti velmi nutné konečně navrátit občanům svobodu při rozhodování o svém životě,vlastní rodině a vlastním majetku.

Již není možné nadále trpět svévoli státních úřadů a být rukojmím nesmyslných, ideologických a mnohdy dvojsmyslných zákonů.

Do nového Občanského zákoníku je ještě potřeba zapracovat pojem

,,DOBRÉ MRAVY,,  ,aby si to úřednice nebo soudci nevykládali každý po svém,což pro předvídatelnost práva není dobré.

Vysvětlivky   –    původní text  ,  nový text  ,  vysvětlení a odůvodnění  

§ 654 odst.2  vypustit celý.

                      Nelze profitovat z ,,cizího,, majetku jen proto,že jsem právě

                      manželem(manželkou) .  Viz.souvislost s §655.

§ 689  vypustit celý.

                       Nelze se domáhat tzv.práva bydlení v soukromém majetku jen

                       proto,  že jsem právě manžel(manželkou).

                      To oslabuje právo na svobodné nakládání se soukromým

                      majetkem, což je nepřípustné.

§ 696,697 a 698  se vypouští celé.

                     Tato velmi nejasná a tudíž velmi dobře zneužitelná formulace

                      žádné dítě neuchrání před jakýmkoli násilím,zejména pokud je

                      takto nejasně formulovaná.To nahrává jen a pouze různým

                      samozvaným ,,ochráncům,, dětí,kteří své ,,ochranitelské,, pudy

                      vykonávají velmi výběrově.

                    Velmi nejednoznačné a dle potřeb žen i státních orgánů variabilní

                    vyjádření o ,,nesnesitelném žití z důvodu tělesného či duševního

                    násilí anebo hrozby takového násilí,, je zhusta zneužíváno

                    především proti mužům – viz.statistiky.

                    Je nepřípustné kohokoli omezovat v základních lidských právech jen

                    na základě pocitů  a nepodložených obvinění!!!

                    Násilí jako takové dostatečně řeší trestní zákoník.

§ 705 až 710 se vypouští celé.

                     Je nepřípustné a nemorální požadovat po bývalém manželovi

                     ( manželce) jakési výživné po vzájemném rozvodu.

                     Rozvod je tu právě od toho,aby se každý postaral sám za sebe.

§ 714 se vypustí celý.

                     Pokud jsou si občané skutečně rovni před zákonem,tak není

                     přípustné kohokoli žádat o opuštění bytu(domu) a navíc aby

                     se do tohoto vměšoval stát prostřednictvím soudu. 

                     Nehledě na to,že předkladatel tohoto zákona stále nepočítá

                     se střídavou či společnou péčí o děti po rozvodu rodičů.

§ 721 se vypustí celý a nahradí se tímto zněním :

                     ,, Matkou dítěte je žena,která je porodila.Pokud je genetická látka,

             která byla základem početí,od jiné ženy,je matkou žena,od níž

             pochází genetická látka. ,,

             Již praxe nás poučila,že mnohé dohody o donošení cizího dítěte se

             zhusta porušují,což je nepřípustné.Nehledě na to,že ono dítě nemá

             se svojí rodičkou nic biologicky společného a dobrovolně sepsané

             smlouvy je třeba plnit!!!

§ 722 , 723 , 725 , 726 , 727 , 728 , 729 a 730 se vypustí celé a nahradí se tímto

            zněním :      

(1)   Otcem dítěte je muž, jehož otcovství potvrdí testy DNA provedené

                  autorizovanou laboratoří na náklady státu.Certifikát o výsledku testu

                  DNA pak je podkladem pro vystavení rodného listu dítěte. Pokud

                  jsou rodiče manželi, nelze vyhovět žalobě muže, který byl dárcem

                 genetického materiálu, proti manželi matky dítěte.

(2)   U nesezdaných nebo nesvéprávných domnělých rodičů budou za

    účelem potvrzení nebo popření rodičovství rovněž provedeny testy

    DNA provedené autorizovanou laboratoří na náklady  státu. Certifikát

                 o výsledku testu DNA pak je podkladem pro vystavení rodného listu

                 dítěte.

(3)   Rodičovství může být přezkoumáno kdykoli za pomoci testů DNA

     autorizovanou laboratoří na žádost osoby mající právní zájem na

     jeho určení. O výsledku autorizovaná laboratoř  neprodleně

     informuje soud a matriční úřad. V případě negativního výsledku je

     rodičovství průkazně popřeno a nikdy nevzniklo.

(4)   Matka je povinna sdělit jméno otce, jelikož bez jeho souhlasu nelze

     žádným způsobem měnit právní postavení dítěte.Výjimky může

     povolit pouze soud po důkladném posouzení všech skutečností, z

     nichž musí jednoznačně vyplynout, že není v moci matky jméno otce

     znát, ani v moci soudu jeho jméno zjistit.

                  Dosavadní praxe, kdy za otce dítěte byl automaticky považován

                  manžel, se jeví jako nadále neúnosná /zejména v případě rozluky,v

                  průběhu dlouholetého rozvodu, .../; naprosto neudržitelné je pak toto

                 pravidlo zachovávat ještě 300 dní po rozvodu vzhledem k

                rozvolňování mravů ve společnosti obecně a v rodinném životě

                speciálně. Navíc vzhledem k současným technickým možnostem je

                možné pracovat s fakty a nikoli jako doposud s domněnkami. Za

               správné rovněž považujeme možnosti přezkoumání nejen otcovství,ale i

               mateřství /např. možná záměna dítěte v porodnici, utajený porod mimo

               porodnici apod./. Je nezbytné zavázat matku, aby uvedla jméno otce,

               který se často chce starat o své dítě, které by tak nemuselo skončit v

               adopci nebo v ústavu v případě nezájmu matky. Za zvážení stojí i

               zavedení trestní sankce za neochotu matky sdělit jméno otce dítěte.

§ 724 se vypustí celý.

                     Vzhledem k tomu,že dítě ke svému zdárnému životu potřebuje OBA

                   rodiče,není možné legálně uměle oplodnit neprovdanou ženu.

§ 731 , 732 , 733 , 734 , 735 , 736 ,  737 , 738 , 739 a 740 se vypustí celé,neboť

                     toto řeší nové znění § 722 až 730.

                     Praxe nás poučila o tom,že šestiměsíční lhůta pro popření

                  otcovství je velmi nedostačující a není žádný logický důvod

                   v tomto pokračovat,zvláště pokud státní zástupci argumentují

                    nesmyslem ,,alespoň nějaký otec,než žádný,, - jako by existovalo

                   dítě,které nemá otce.

§ 747 a 748 se vypustí celé a nahradí se zněním :

                   Osvojiteli se mohou stát pouze manželé a podávají návrh na

                   osvojení společně jako společní osvojitelé.

                   Pro zdárný vývoj dítěte je nezbytné,aby ho vychovávala žena i

                    muž.

§ 757 , 758 , 759 , 765 , 766 , 767 , 768 , 769 a 770 – místo slov ,,rodič,, a

                      ,,rodiče,, budou slova ,,oba rodiče nerozlučně,, .

                       Je třeba jasně říci,že dítě má rodiče DVA a oba musí mít stejná

                        práva i povinnosti. Dosavadní praxe téměř vylučuje jednoho

                       rodiče ( především otce ) z vlivu na své dítě.

§ 814 odst.2  -  v první větě se slova ,, dvanácti let,, změní na slova ,,patnácti

                          let,,

                         Pokud jsou děti trestně odpovědné až od patnácti let,tak se

                         předpokládá,že teprve od patnácti let jsou schopny domyslet

                         dosah svého jednání a tak není žádný rozumný důvod domnívat

                         se,že v této oblasti jsou vyspělejší. Ztíží to i velmi zhusta

                         používané manipulování s dětmi proti druhému rodiči.

§ 822 , 823 , 824 - místo slov ,,rodič,, a ,,rodiče,, budou slova ,,oba rodiče

                     nerozlučně,, .

                     Je třeba jasně říci,že dítě má rodiče DVA a oba musí mít stejná

                      práva i povinnosti. Dosavadní praxe téměř vylučuje jednoho

                      rodiče ( především otce ) z vlivu na své dítě.

§ 823 odst.3  a  § 826  se vypouští celé.

                     Pokud mají oba rodiče vůči dítěti práva i povinnosti,tak je

                      logické,že musí v zájmu dítěte jednat oba. To zabrání různým

                      manipulacím s dítětem bez vědomí a proti vůli druhého rodiče.

§ 837 - vypustí se slovo ,,podstatné,, .

              Pro mnohé rodiče není podstatné nic,co by druhému rodiči měli

              sdělovat,zvláště pokud rodiče nežijí spolu. To není přípustné.

§ 854 odst.1 se ruší celý a nahradí se novým zněním :

                     ,,Soud svěří dítě do střídavé,popř.společné,péče,pokud se rodiče

                       spolu nedohodnou na jiné formě péče.Soud může svěřit dítě i do

                        péče  jiné osoby než rodiče,je-li to potřebné v zájmu dítěte. ,,

                         Dnešní praxe,a tento návrh to vůbec nemění,je naprosto

                         nevyhovující jak pro rodiče,tak především pro dítě – dítě po

                        rozvodu rodičů prakticky ztrácí jednoho z rodičů,což pro zdárný

                        vývoj dítěte není vůbec vhodné a navíc podmínka souhlasu obou

                        rodičů  se střídavou péčí je diskriminující,neboť především

                        matky se střídavou péčí nesouhlasí,následně soudy svěřují děti

                        právě těmto matkám a tím se vkrádá otázka,proč by matky měly

                        se  střídavou péčí  souhlasit. To je nepřípustné.

                       Tímto změněným návrhem se rodiče stávají rovnocennými při

                       jednáních o výchově dětí,což prospívá všem.

§ 856 se doplní o odst.2 s tímto zněním :

                              ,, Základními zájmy dítěte jsou především :

         a) jeho výchova oběma rodiči, tj. vlastní /biologickou/ matkou a vlastním

             /biologickým/ otcem

         b) jeho výchova zaměřená na rozvoj osobnosti dítěte, jeho nadání a

             rozumových i fyzických schopností v co nejširším objemu

         c) jeho výchova zaměřená na posilování úcty k rodičům a lidským právům

             a základním svobodám

         d) pravidelný a častý styk se všemi svými příbuznými

         e) získání nejlepšího možného vzdělání

         f) zajištění co nejkvalitnější lékařské péče

         g) dostatečné hmotné zabezpečení

         h) život v morálně bezúhonném a psychicky klidném prostředí

          i) ochrana před programováním jednoho rodiče proti druhému

          j) ochrana jeho majetku

       Definice zájmu dítěte dosud v zákoně chyběla. Vzhledem k tom, že se jedná

       o jeden z klíčových pojmů, se kterým operuje zákon, je třeba tento

       nedostatek  napravit.

§ 857 odst.3 se ruší celý.

                     Je nelogické a absurdní,aby např.prarodiče platily výživné na svá

                    vnoučata jen proto,že povinný rodič skutečně nemůže anebo nechce

                     platit výživné na své dítě.

                     Není přípustné převádět povinnosti na osoby,které s početím a

                     průběhem vztahů nemohou nic udělat.

                     Není přípustné,aby prarodiče,či ostatní příbuzní,platili výživné

                      na nezletilé dítě jen proto,že povinný neplatí (  je např.mrtev,

                      zdravotně postižen či je nezaměstnaný ).

                     To nutí ostatní příbuzné být zodpovědní za dluhy někoho jiného,i

                     když je to třeba jeho dítě. To je nepřípustné. 

§ 858 se ruší celý.

                     Sousloví ,, OPRÁVNĚNÝ NENÍ SCHOPEN SÁM SE ŽIVIT ,, je

                     velmi nejednoznačné a tudíž velmi zneužitelné.

§ 860 se ruší celý a nahradí se novým zněním :

              odst.1 - Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné

                            potřeby oprávněného a skutečný příjem povinného.

             odst.2 -  Základní výživné se stanoví ve výši životního minima. Tato

                           částka se sníží o dávky a výplaty pobírané oprávněným.

             odst.3 - Stanovené výživné v souhrnu nesmí snížit příjmy povinného

                          pod úroveň životního minima, přičemž může dosáhnout

                          maximálně 25% jeho skutečných příjmů, nejvýše však 2násobku

                          životního minima.

             odst.4 - Dodatkové výživné nad úroveň životního minima lze stanovit

                          při splnění následujících podmínek:

a)   oprávněný prokáže další odůvodněné potřeby, jakož i kladný

    vztah k povinnému, zejména z doby, kdy se mohl ještě

                              živit sám

b)  skutečné příjmy povinného umožňují přiznání dodatkového

     výživného, avšak jejich výše nesmí v důsledku výplaty

                              dodatkového výživného klesnout pod úroveň 1,5 násobku

                              příjmů oprávněného (včetně obdrženého výživného,

                              sociálních nebo jiných dávek či výplat)

                         c) výplata dodatkového výživného se provádí přímo subjektům

                             zajišťujícím potřeby oprávněného, nikoli oprávněnému

                         d) výše dodatkového výživného nesmí překročit jednonásobek

                             životního minima, ledaže by s tím povinný souhlasil

              odst.5 - Pro stanovení výživného jsou rozhodující průměrné skutečné

                           příjmy povinného a oprávněného za posledních 12 měsíců,

                           jakož i majetek oprávněného.

               odst.6 - Skutečné příjmy oprávněného (vč.vypláceného výživného)

                            nesmí převýšit skutečné příjmy povinného.

              odst.7 - Majetek (majetková podstata) povinného nemá vliv na

                            stanovení výše výživného.

              odst.8 - Přednost při stanovení výživného má dohoda mezi

                            oprávněným a povinným, pokud se nedohodnou vypočtou výši

                            výživného, při respektování všech zásad tohoto zákona,

                            finanční úřady příslušné dle místa bydliště oprávněného a

                            povinného.

              odst.9 - Výše výživného se přizpůsobuje měnícím se poměrům

                           oprávněného a povinného. V případě změny průměrného

                           skutečného příjmu povinného o více než 10%, se výše

                          výživného přepočítá a takto nově stanovené výživné nabývá

                          okamžité platnosti. Stejně se postupuje i v případě změny

                          průměrného skutečného příjmu oprávněného o více než 10%.

              odst.10 - Každé neoprávněně vyplacené výživné je jeho příjemce

                          povinen vrátit plátci nejpozději do 3 měsíců po jeho

                          neoprávněné výplatě, bez ohledu na to, zda výživné bylo

                          spotřebováno nebo ne. Při pozdějším vrácení budou účtovány

                          úroky z prodlení dle OZ.

              odst.11 - Nevrací se dávka výživného, která na nesvéprávné dítě byla

                            splněna na měsíc dopředu, ale dítě před uplynutím měsíce

                            zemřelo.

                     Přesně stanovené podmínky pro přiznání výživného omezí možnost vydírání povinného, jakož i svévoli soudů. V žádném případě není možné, aby si oprávněný vylepšoval svou situaci na úkor majetkové podstaty povinného. Dále je třeba vyvíjet na oprávněného tlak, aby se snažil si svoji situaci zlepšit sám a nespokojil se dosud někdy i se značné vysokým výživným, které si nikdy sám nebyl schopen vydělat.

Předkladatelé původního návrhu zákona opět setrvávají na již přežilých a zcela neakceptovatelných hlediscích „schopnosti a možnosti“ povinného. Ačkoliv tato hlediska označují za „podpůrná“, v soudní praxi jsou hlavní a soudy krkolomně

konstruují své rozsudky z hypotetických příjmů a možností povinných otců (nikoliv matek, kterým vyměřují výživné zásadně ve výši symbolické).

Jestliže sami předkladatelé poukazují na západní kodexy, v nimž se výživné určuje toliko podle majetkových poměrů povinného a oprávněného, je skutečně na čase dosavadní přístup soudů změnit a přizpůsobit současným poměrům ve společnosti.

Předkladateli původního návrhu zákona zachovávaná hlediska „schopností a možností“ povinného jsou poplatná společenskoekonomické situaci doby vzniku zákona o rodině (r.1963), kdy v podstatě každý zaměstnanec (a výlučně o zaměstnance šlo) mohl být zaměstnán ve své profesi a tudíž zkoumání, zda se bez důležitého důvodu nevzdal výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti

nebo majetkového prospěchu, bylo na místě a snadné.

V současném tržním hospodářství je běžnou společenskou realitou i

dlouhodobá nezaměstnanost a nemožnost v profesi či oboru povinného nalézt zaměstnání. Tuto realitu je proto třeba zohlednit i ve „standardním přístupu soudní praxe“, nikoliv setrvávat na neudržitelných koncepcích.

Dále je vhodné při neshodách o výši výživného jeho výpočet svěřit odborníkům tj. finančním úřadům.

§ 861 se ruší celý a nahradí se novým zněním :

                     Je-li více osob povinných,které mají vůči oprávněnému stejné

             postavení,odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru

             jejich skutečného příjmu. ,,

             Je to stejné,jako v navrhovaném §860.

§ 862 se ruší celý a nahradí se novým zněním :

              odst.1 - Životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní

                         rodičů resp. rodiče, se kterým žije ve společné domácnosti,

                         pokud to neodporuje dobrým mravům, zejména pokud se

                         nedopustilo úmyslného trestného činu nebo nemorálního jednání

                         proti rodičům. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných

                         potřeb.

           odst.2 - Dítě je povinno zajistit svým rodičům, kteří ho řádně vychovali,

                        slušnou výživu.

           Dítě musí sdílet životní úroveň toho rodiče, se kterým žije. Vzhledem, že

            převažující způsob výchovy bude střídavá péče, bude tedy střídavě po

           určité období bydlet u obou rodičů a střídat i jejich životní úrovně.

           Vyrovnávání životních úrovní rozvedených rodičů je nežádoucí, neboť

           sloužilo často k vydírání úspěšnějšího rodiče a k neopodstatněné podpoře

           toho méně aktivního rodiče.

           Samozřejmě je třeba i po dítěti vyžadovat slušné chování vůči rodičům.

          Totéž platí i obráceně tj. řádná péče rodičů o dítě.

§ 863 se ruší celý a nahradí se novým zněním :

          Neprokáže-li v řízení o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti, nebo o

          vyživovací povinnosti jiného předka k nesvéprávnému dítěti osoba

          výživou povinná soudu řádně své příjmy předložením všech listin a

          dalších podkladů pro zhodnocení výše jejích skutečných příjmů, provede

          soud úkony ke zjištění skutečného stavu všemi dostupnými prostředky, 

          zejména u finančních úřadů, úřadů sociálního zabezpečení, úřadů práce,

          zaměstnavatelů, apod.

         Nelze připustit zbavení soudu jejich povinnosti vyšetřit skutečný stav věci

         tím, že budeme sankcionovat povinného.

§ 867 odst.1,2 a 3 - slovo ,,pravděpodobné,, se změní na slovo ,,jisté,, .

                     Při dnešním stavu vědy je zaručeně možné zjistit otcovství a není

                     přípustné pouhé předpokládání.

§ 869 odst.1 – ruší se celá věta za středníkem.

                        Praxe ukazuje,že toto ustanovení slouží k vydírání povinného a

                        navíc toto postrádá logiku,neboť čas již uplynul  a co se muselo

                        platit,se nedá vrátit..

                      Vymáhání placení výživného až tři roky zpětně je nejen nelogické,

                      ale především státním úřadům a různým nátlakovým skupinám

                     toto slouží k vydírání a zastrašování povinného rodiče,což je

                      v drtivé většině otec.

          Jsem přesvědčen o tom,že zpětné vymáhání výživného je nemorální a

          pokud má kdokoli pochyby o rychlosti a účinnosti soudních jednání,musí

          se o toto postarat.

§ 870 odst.2 - v první větě se slovo ,,nevrací,, změní na ,,vrací,, .

                        Z logiky věci plyne,že pokud kdokoli neoprávněně spotřebovává

                        výživné,je to stejné,jako dluh a ten se vrací – není žádný důvod

                        pokládat výživné za něco jiného.

§ 872 odst.1 a odst.3 - v obou odstavcích se slovo ,,může,,  změní na ,,musí,, .

                         Alibismus není ve výchově dítěte na místě a tak je třeba vždy

                        dát jasně najevo,co se od osoby odpovědné za jednání dítěte

                        očekává.    Jinak to dopadne tak,že soudy budou výběrově

                       trestat odpovědné osoby a to není přípustné.

§ 1424 se doplní  :

                Pokud je sepsaná závěť,má vždy přednost a má větší právní váhu.

                     Konečně je nutné dát zůstaviteli skutečné právo rozhodovat

                     o svém majetku.   Není možné stále lpět na pouhém dědění

                      ze zákona,zvláště bez ohledu na rodinné vztahy.

§ 1425 se vypustí celý.

                     Nepominutelný dědic neexistuje. V právním státě je existence

                     volného nakládání se svým majetkem základním lidským právem,

                     z čehož plyne,že zůstavitel odkáže část či celý majetek tomu,komu

                     uzná za vhodné.

§ 1427 odst.2 -  v první větě se slova ,,co nejvíce,,  vypustí.

                          Zde není místo pro alibismus a různé kličkování a je třeba

                          splnit  zůstavitelovi vůli do všech podrobností – vždyť je

                         svéprávný a o svém majetku si musí rozhodnout sám.

§ 1575 , 1576 , 1577 a 1578 se ruší celé.

                     Zůstavitelovo přání je prvořadé -viz. §1424 , 1425 a 1427.

§ 1579 odst.1 - doplní se o písmeno E a znění

                     ,, E –  k zůstaviteli se chová v rozporu s dobrými mravy ,,.

                          Je třeba mít možnost vydědit potomka již kvůli nemravnému

                          jednání vůči zůstaviteli,což dnes bohužel není možné.

§ 1583 , 1584 , 1585 , 1586 , 1587 , 1588 , 1589 a 1590  se ruší celé.

                     Zůstavitelovo přání je prvořadé -viz.§1424,1425 a 1427.

S pozdravem a ve vysoké úctě k Vaší neodejmutelné odpovědnosti.

Kapr Miroslav – předseda Aliance pro děti a rodiče